Všechno má svůj čas

Přemýšleli jste někdy o tom, proč odkládáte přečtení nakoupených knížek třeba i několik let? A jakto, že se můžete s někým znát celou řadu let a pak se s ním teprve spřátelit? Je zajímavé, jak si události a vztahy v našem životě vybírají vždy to pravé místo a čas. A někdy na vás zaútočí ve chvíli, kdy to vůbec nečekáte, aby vám převrátili život naruby – u mě naštěstí většinou v dobrém.

Nedávno jsem se zúčastnila velmi sympatické akce, nabádající ke čtení knih, jež má člověk doma, a nikdy je neotevřel. Den nepřečtených knih mě tedy přiměl k přečtení, všemi do nebe vynášené, novely Stařec a moře. Po dočtení úzké knížečky jsem konstatovala, že ostatní Hemingwayovy knihy jsou mnohem lepší a vlastně jsem odkládáním Starce vůbec o nic nepřišla.

Den nepřečtených knih mě však zároveň donutil přemýšlet nejen o vztahu ke knihám, ale především o mých vztazích s lidmi. Za posledního půl roku totiž zjišťuji, že jsem většinu svých přátel mohla potkat, a rozhodně i potkala, již mnohokrát v průběhu uplynulých let. Vždy jsme však kolem sebe evidentně prošli bez povšimnutí, abychom se nakonec potkali velmi nepravděpodobně a díky úplně jiné společnosti. Jak je možné někoho roky jen potkávat a s úsměvem zdravit, a pak k sobě, vlastně bez zjevného důvodu, najednou najít cestu?

Líbí se mi teorie, že nic není náhoda a všechno se děje z nějakého důvodu. Stejně tak věřím tomu, že člověk má potkat své blízké přesně v tu dobu, kdy je mu to souzeno. Schválně, zkuste si někdy vzpomenout, kdy a za jakých okolností jste se seznámili se svými přáteli... Možná vás šokuje, kolikrát se vaše životy už předtím protnuly, než vám bylo dovoleno „náhodou“ se seznámit.

Stejně tak, jak člověk nechává zavřené knihy čekat na správnou náladu nebo životní etapu, nechává za něj příroda (bůh, osud – vyberte si) čekat budoucí přátele, aby přišli v ten pravý čas. Zamyslete se nad tím, až budete vytahovat z knihovny nějakou mnoho let čekající knížku, nebo vyrazíte na kávu s dlouholetým kamarádem... Budete možná překvapeni. Já jsem rozhodně vděčná a zároveň šťastná, jaké lidi mi příroda „přihrála“ do života.