Jákob na cestě za svobodou a přežitím, dítě, které si musí pomoct samo. Kolem zuří válka, zmar a nenávist. Lze najít naději nicotě? Prozradí román Jákobovy barvy.
Osmiletý Jákob by si měl užívat bezstarostného dětství, ale místo toho prchá okupovanou krajinou. Malý chlapec, ze čtvrtiny Rom, ze čtvrtiny Jeniš, je sám a odkázán pouze na sebe. I přes zoufalství a neutuchající strach se snaží nepropadnout beznaději. Válka mu vzala celou rodinu, a tak byl nucen, chtěl-li přežít, naučit se, jak se bránit zlým a nelítostným lidem, komu věřit a před kým utéct. Umí číst ve znameních přírody a nasytit alespoň malinko své strádající tělo z okolní krajiny. Ví, že v noci se lépe utíká, přes den je výhodnější se skrýt. Všechno ho to naučil táta, máma jej zase seznámila se starodávnými příběhy a pohádkami. Fantazie a vzpomínky jsou silné zbraně, když je člověk umí použít.
Hluboký, temný a dobrodružný Jákobův příběh se ze současnosti (rok 1944) propadá do minulosti, aby čtenáře seznámil s osudy chlapcových nejbližších – z Rakouska se tak podíváme také do Anglie a Švýcarska. Autorka Lindsay Hawdon si vybrala opomíjenou, a proto téměř nezmapovanou, kapitolu z dějin 2. světové války, téma romského holocaustu.
Při čtení silného, neskutečně emocemi nabitého románu Jákobovy barvy se ani nechce věřit, že se jedná o prvotinu skvělé Lindsay Hawdon. Příběh o touze přežít, síle jednoho malého človíčka a velké cestě za nadějí se může směle zařadit vedle jiných slavných děl světové literatury na válečné téma. Kniha, vydaná nakladatelstvím Domino, je psána krásným jazykem, autorka děj prodchnula i občasnou větou v romštině, což celému příběhu ještě dodává na síle. V románu jsou patrné mimo jiné i prvky magického realismu, sepětí s přírodou a porozumění vlastnímu osudu.
Jákob, vydán napospas zlu a všudypřítomnému nebezpečí, prchá, aby našel pevnou půdu pod nohama. Poznejte nečekanou prvotinu a nechte se uchvátit příběhem, jenž se vám jako jemná pavučinka zaplete do mysli, aby se zde nadlouho, ne-li navždy uchytil. Objevte s malým hrdinou všechny barvy duhy a všechna zákoutí lidských povah.
Stejně jako prý na konci duhy čeká hrnec s pokladem, tak na konci Jákobovy strastiplné cesty snad ještě dýchá naděje.
