Helena Herynková
Helena Herynková
Někdy bych si to se školáky vyměnila… Vyměnila?
Školní rok začal a s ním přišla i má každoroční úvaha, jestli nebylo lepší a jednodušší chodit do školy a nic dalšího neřešit. Jenže, je to opravdu tak, že školáci mají méně starostí než dospělí?
Helena Herynková
Moderní technologie, konec selského rozumu?
Chytré telefony, které za vás hlídají, co si jen zamanete. Informace najdete za pár vteřin, sociální sítě vás celý den krmí novinkami. Není však tato pohodlnost tak trochu smrtí selského rozumu?
Helena Herynková
Karanténa nebylo jen mučení, ale taky učení
Být doma letos na jaře neznamenalo luxus, ale povinnost. Přesto jsme to zvládli, a navíc nejen o sobě možná zjistili spoustu zajímavého.
Helena Herynková
Jak jsem se rozhodla nemít problém
Problémy. Všichni jich máme hromadu, nebo si to alespoň myslíme. A tak si stěžujeme. Na nespravedlnost, na smutný život, na ústrky. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, jestli vůbec nějaký problém máte?
Helena Herynková
Seznamka, Tinder, Grinder a ti druzí…
...aneb povzdech o seznamování. Každý pořádný mužský je buď gay nebo už je něčí. A tak se ve chvílích zoufalství, kdy nevíte kudy kam, pustíte do seznamování přes seznamky.
Helena Herynková
Stesk a bída Vánoc (či lesk a sláva?)
Nakoupit. Upéct šedesát druhů cukroví. Sehnat a zabalit dárky. Vydrhnout dům od sklepa po strop. Udržet děti zdravé a nezraněné. Stres, zoufalství, opocené čelo. Vážně stojíte o takové Vánoce?
Helena Herynková
Těm, kteří za nás bojovali
Ze svobody se stalo slovo, kterým se sice umíme ohánět, ale ne vždy si jí pořádně vážíme. A přitom naši svobodu zaplatili mnozí nesvobodou či dokonce smrtí. Možná by stálo za to občas se nad tím zamyslet.
Helena Herynková
Pozdní večer, už zas ten první Máj
Přichází na vás s nadcházejícím prvním Májem deprese a pocit, že žádná láska snad už ani neexistuje? Neházejte zbraně do obilí, stačí se pořádně rozhlédnout... uvidíte nevídané.
Helena Herynková
Peklo s princeznou i bez
Vánoční pohádka. Fenomén, který se v posledních letech stal nejdiskutovanějším tématem vánočních svátků. Nutno přiznat, že bohužel oprávněně.
Helena Herynková
Za úsměv jediný prosím
Tragédie. Nespokojenost. Hrůza. Zmar. Smrt. Hanba. Slova na denním pořádku. Ale opravdu už nejsou jiná?
Helena Herynková
Radovat se z maličkostí
V poslední době jsem se začetla do příběhů 2. sv. války. Do příběhů, které skončily sice dobře, ale jejich aktéři si prošli peklem. To mě přimělo zamyslet se nad životem, nad všemi škarohlídy a brblači, co jich jen po světě chodí.
Helena Herynková
Chvála krásné řeči
Jakoby, v současné době se snažíme hovořit i psát prostě moderně. Jsme cool, free a všichni víme, o čem to je. Přemýšlíme, jak komunikovat kdekterou informaci našim blízkým či zákazníkům. Na další action jsme ready a jednomu se chce z plných plic zvolat: "Ty vole, to si ze mě snad děláte srandu?!"
Helena Herynková
Nádherný placatý svět
Police plné knih. Ano, skutečně police, protože do jedné už se nevejdou. Právě ve chvíli, kdy člověk přemýšlí, kam budou knížky přibývat, zjistí, že přišel o starost. Už vyjde jen jedna.
Helena Herynková
Umění mlčet s někým
Trávíte rádi čas s přáteli? A umíte s nimi opravdu jen trávit čas, zažívat společnou pohodu a třeba mlčet? Čím dál víc si začínám myslet, že umění mlčet s někým je velmi nedoceněné. Když totiž stále plníte své smysly slovy, nestíháte vnímat ty důležité maličkosti, které vám společnost blízkých přináší.
Helena Herynková
Novoroční vyznání... jak na Nový rok...
Do nového roku vstupujeme většinou zvesela, s bolestí hlavy, ale také řadou očekávání. Někdo si dává předsevzetí, která během týdne upadnou v zapomnění, jiný doufá v nové začátky a velké splněné cíle. Schválně, kolikrát jste si říkali, že tenhle rok prožijete méně karambolů, naděláte méně bot a určitě bude lepší než ten loňský? A kolikrát se vám to povedlo?
Helena Herynková
Nadcházejí svátky... čeho?!
Další adventní týden se pomalu chýlí do své druhé poloviny, v neděli zapálíme na věnci třetí svíčku. Couráme se svítícím městem, zachumláni v teplých kabátech, pijeme svařáky a pomalu obdarováváme přátele maličkostmi. Takhle vypadá můj advent. A váš? Užíváte si poslední měsíc roku nebo se honíte, stojíte fronty a nadáváte pošťákům?
Helena Herynková
Kavárna jako z Přátel aneb někde mít svůj kout
Mít, někde mít svůj kout, říká jedna slavná píseň. Vřele s tím souhlasím, svůj osobní koutek by měl mít opravdu každý. Přiznejme si, že jsme skoro všichni trochu (nebo hodně) záviděli kultovní partičce ze seriálu Přátelé jejich pověstnou kavárnu. Vím, že teď řeknete, že krásných kaváren jako jako máku, a tak vůbec není třeba nikomu nic závidět a prostě si do nějaké vyrazit... Někdy se však objeví místo, které vám prostě přiroste k srdci okamžitě, jak poprvé cinknete zvonkem nade dveřmi.
Helena Herynková
Zůstane jen to dobré
Když někoho či něco ztratíte, ať už odešel či zmizel z vašeho života jakkoliv, cítíte přirozeně smutek. Někdy dokonce velice hluboký smutek. Lidská mysl je však obdivuhodná v tom, jak umí postupně přeměnit vzpomínky. Biff ve hře Smrt obchodního cestujícího nad hrobem svého otce úplně vymaže vše zlé, kvůli čemu se s ním rozhádal a možná ho i nenáviděl. Pamatuje si jen to, jak spolu opravovali přední verandu či boudu pro psa, a kolik užili legrace.
Helena Herynková
Život bez hranic
"Jdu na sever... a už jdu na jih." Okřídlená věta z Cimrmanova Dobytí severního pólu, která se neomrzí. Stejně jako se neomrzí to samotné přecházení. Samozřejmě teď nemluvím o tom ze severu na jih, ale o přecházení státních hranic v rámci Evropy. Možná jste si na to už dávno zvykli a jezdíte si Evropou bez povšimnutí, ale mě tenhle báječný fakt stále fascinuje. Schengenský prostor existuje už od roku 1985, mnozí se do něj narodili a vůbec o něm nepřemýšlí. My jsme získali možnost bezcelního cestování už před deseti lety a já si stejně ještě úplně nezvykla.
Helena Herynková
Všechno má svůj čas
Přemýšleli jste někdy o tom, proč odkládáte přečtení nakoupených knížek třeba i několik let? A jakto, že se můžete s někým znát celou řadu let a pak se s ním teprve spřátelit? Je zajímavé, jak si události a vztahy v našem životě vybírají vždy to pravé místo a čas. A někdy na vás zaútočí ve chvíli, kdy to vůbec nečekáte, aby vám převrátili život naruby – u mě naštěstí většinou v dobrém.
