Zůstane jen to dobré

Když někoho či něco ztratíte, ať už odešel či zmizel z vašeho života jakkoliv, cítíte přirozeně smutek. Někdy dokonce velice hluboký smutek. Lidská mysl je však obdivuhodná v tom, jak umí postupně přeměnit vzpomínky. Biff ve hře Smrt obchodního cestujícího nad hrobem svého otce úplně vymaže vše zlé, kvůli čemu se s ním rozhádal a možná ho i nenáviděl. Pamatuje si jen to, jak spolu opravovali přední verandu či boudu pro psa, a kolik užili legrace.

Jak je možné, že Biff dokáže a chce vzpomenout jen na to dobré? Je to proto, že prostě přijdou chvíle, kdy toužíte jen po hezkých a přívětivých myšlenkách? Schválně, pamatujete si, jak vám váš první pes rozkousal tenisku, nebo spíš pocit, když vám láskyplně olízl ruku na uvítanou? Cítíte ještě, jaké to bylo, když se to malé koťátko, co byste občas s chutí prohodili oknem, poprvé vděčně stočilo na váš klín?

Nebo zážitky s lidmi, kteří už s vámi nemohou být. Mám třeba (jednu z mnoha) nesmazatelnou vzpomínku na svou babičku, jak jsme spolu bloudily cestou k zubaři. Bloudily jsme při každé návštěvě ordinace a moc jsme se u toho nasmály. A nyní, po letech, mám neodbytný pocit, že se ztrácela schválně, abych nebyla z návštěvy lékaře napjatá. Nutno přiznat, že se ti to povedlo, babi, k zubaři chodím zásadně s úsměvem.

Taky mám jednu velice mlžnou vzpomínku na dědu. Když jsem byla malá, zdávala se mi často jako sen. Tak často, že jsem dokonce i pochybovala, že se to opravdu stalo. Vzpomínám na to, jak mi děda věnoval pannu. Už vůbec nevím, jaká byla, s jistotou vím, že byla schovaná za hodinami a mně zůstal vřelý pocit na duši.

Vřelý pocit. To je asi hlavní důvod, proč prostě zůstane jen to dobré. Proč vzpomínat, jak se člověk s někým hašteřil nebo nepohodl? Raději se zasměju nad momentem, kdy jsme si jako blázni citovali dialogy z filmů a váleli se smíchy na podlaze. No schválně, zkuste zapátrat ve své mysli a vzpomeňte na lidi, kteří se vám nějak vytratili ze života. Jistě najdete jen pocit, že jste rádi, že jste je mohli znát a prožít s nimi spoustu veselého.

Máte také čichovou vzpomínku, jako já? Je to velmi zvláštní, ale jakmile cítím pach či vůni spálené mrkve, okamžitě mi to evokuje bratrance a jeden krásný den, který jsem s ním strávila. Proč u nás doma vařil právě dušenou mrkev, to už se nedozvím, ale každopádně ji tehdy spálil na uhel. A možná ten den vůbec nebyl krásný, nýbrž úplně prachobyčejný, ale pro mě už navždycky zůstane dokonalým (až na zpackaný oběd).

Vzpomínky se vám časem pomíchají, možná i vyblednou. Ale to dobré zústane. Udržte si ten pocit, že vás někdo miluje, že pro vás spálí mrkev, nebo jen touží po tom vás rozesmát, když máte slzy na krajíčku. Je mi ctí, že mám takové lidi kolem sebe a myslím, že by si jeden po druhém zasloužili objetí a velkou pusu... A myslím, že tento plán začnu plnit hned ráno.

A i když se třeba s někým pohádáme nebo rozkmotříme, vždycky stojí za to zkusit to urovnat. Dejte si předsevzetí už teď a dělejte radost svým blízkým. Nejenže je potěšíte, ale také si zařídíte celou řádku těch nejkrásnějších vzpomínek.