Reklama je důležitá, o tom není pochyb. Jak jinak by se zákazníci dozvěděli o nových výrobcích, báječných knihách, zábavných časopisech či jakémkoliv artiklu, který vám připadne na mysl? Jistě, reklama je důležitá, a také proto by se neměla stát tím jediným, co při sledování televize tlumíte či vypínáte, ať už jen psychicky nebo přímo zmáčknutím ovládače.
Zaměstnanci pivovaru pro nás sklízejí limonádu, dokonce i v plechovce. Někdy nám hodné delegace vozí báječné nápoje rovnou na ledu a z Británie, pivo najdete v každém pivu či si ho jako pivař dokonce sám vymyslíte. V nejhorším případě alespoň řeknete všemu NE, aby kvalita zlatého moku zůstala zachována. Naše děti mohou v klidu a suchu prožít celé dni a noci, díky dokonalým pracím práškům mohou svobodně kreslit a patlat po oblečení i nábytku, veselé dárky jim vozí vousatý pán v červeném kamiónu a kravička zařizuje jemnost v lidském chování.
Žádné zdravotní problémy už nejsou tabu, vše se řeší na ulici, léky a jiné zázračné léčivé prostředky si dámy a pánové předávají při obědě v restauraci, ve výtahu nebo při poradě. Ženy nosí v kabelce tekutý prášek na praní, aby se mohly pochlubit. Holení všech možných i nemožných partií lidského těla je legrací a zábavou, lupy jsou minulostí a svět začne být krásným místem bez zubních kazů. Jediným chudákem je aktérka nejnovějšího reklamního počinu zlotřilých kreativců, dáma, jež si za žádnou cenu nerozumí se svými intimními partiemi, a proto tento nesoulad raději preventivně řeší tabletkou.
Pokud jste za posledního půl roku potkali televizi, jsem si jista, že jste některé z propagovaných produktů zcela bezpečně poznali. A mohla bych pokračovat dál a dál. Reklama je všude kolem nás, doprovází naše každodenní konání. Reklama je s námi na nákupu, v práci, leze na nás z rádia, tisku, internetu i sociálních sítí. Vyhnout se jí nedá, ale právě proto bych uvítala takovou reklamu, kterou budu schopna vydržet celou nebo (myšlenka z říše snů) si ji třeba i užiju.
Jak ráda vzpomínám na dobu, kdy jsem měla chuť koupit si pramen zdraví z Posázaví, všude, kde je měkoučko, jste mohli najít králíka, zírali jsme na čistotu prádla, hokejista Jarda si trhal ze žvýkačky kousky podle vlastní chuti, žvýkací bonbony vám přinesly okamžitý nápad a Novákovi pili doma denně pro zdraví vodu. Jsou reklamy, jejichž texty zlidověly, některé se dokonce staly kultovními. Proto mě mrzí, že za poslední roky nevznikají reklamy, které bychom si chtěli pamatovat. I reklamní spot totiž svým způsobem patří do kulturního dědictví a je obrazem doby.
Když už jsou filmy a jiné televizní pořady přerušovány reklamními bloky, kreativcům by mělo stát za to vymyslet takovou reklamu, u níž zůstanete přišpendleni sedět a okamžitě si zapamatujete, o který výrobek se jednalo. Samozřejmě to platí i pro reklamy v jiných médiích, televize není ve hře sama. Jedinými firmami, jež tohle za poslední desetiletí umějí, jsou telefonní společnosti a pak jedna firma s reklamou, jejíž malá aktérka se moc těší na vánoční zlaté prasátko.
Reklamě neutečeme, bude i nadále ovlivňovat naše životy. Dovolím si ale vyjádřit přání, aby tak činila vtipně, zábavně nebo minimálně tak, aby se na ti dalo koukat.
(Prosím, povšimněte si, že jsem v celém článku nezmínila jedinou firmu či produkt, a přesto stejně přesně víte, o čem je řeč. Taková je síla reklamy. Ti, kteří ji vymýšlejí, by na to měli brát zřetel.)