Ze svobody se stalo slovo, kterým se sice umíme ohánět, ale ne vždy si jí pořádně vážíme. A přitom naši svobodu zaplatili mnozí nesvobodou či dokonce smrtí. Možná by stálo za to občas se nad tím zamyslet.
V posledních měsících bují ve společnosti nespokojenost, nenávist a nesnášenlivost nad těmi, kteří často utekli z vlastního domova s holýma rukama, ale s nadějí v srdci. Nadějí, že jinde je čeká svoboda a klidný život. Nestavím se ani na jednu stranu barikády a nechci psát “další nudný článek o této situaci”, spíš bych chtěla poukázat, jak málo si vážíme toho, že vůbec nějaký názor, nespokojenost či diskuzi můžeme vyjádřit.
Svoboda se stala samozřejmostí, kterou můžeme naštěstí brát jako prostou realitu všedních i svátečních dní. Bereme ji jako součást našich životů tak nevědomky, že jsme docela zapomněli, že tomu tak vždycky nebylo. A tím nemyslím jen tu velkou svobodu a život v klidné, poměrně bezpečné a demokratické zemi. Chci vyzdvihnout malé každodenní střípky volnosti, díky nimž jsou naše životy příjemné, krásné, a kvůli kterým musela být vybojována nejedna bitva.
Víte, že byly doby, kdy nemohla žena jen tak, uprostřed přeplněné kavárny, rozepnout halenku a nabídnout svému děcku mateřské mléko k obědu? Pivaři si vždycky u piva brblali o všem možném a nadávali, co se do nich vešlo, ale zhusta se jim to nevyplatilo, protože vedle u stolu se skrýval nepatřičný posluchač. Važme si i toho, že můžeme veřejně vyjadřovat lásku, beze strachu, že bude někdo stíhán. A hlavní město klidně hostí duhové a jiné mejdany, na něž se sjíždí půl Evropy, a turisté jsou nadšení naší otevřeností a liberálností. Což také není obvyklé a samozřejmé.
Když už jsme u turistů, uvědomili jste si, že se hned po dočtení tohoto článku můžete sebrat a odjet dejme tomu do Paříže? Nikdo se nebude ptát proč a nač, pokud máte na cestu a útratu, můžete si do města nad Seinou vyrazit třeba jen na večeři. Toto vědomí by nás sice nemělo fascinovat, ale možná by bylo příjemné si připomenout opojnost takové cestovatelské volnosti.
Žijeme v naprostém dostatku, možná i nadbytku, o kterém se našim babičkám nesnilo. Máte chuť na ovoce, zeleninu, exotické pochutiny? Touhu nejít na schůzku ve včerejším triku? Prostě jdete a koupíte si, co chcete. Jistě, na podobné radosti je třeba mít v peněžence nějakou korunu, ale i tento nedostatek se dá v dnešní době poměrně snadno řešit.
A vůbec, dovedla by si generaci před námi představit dobu, kdy si budou nekvalifikovaní pisálkové cintat pentli ve veřejných médiích, a navíc je bude někdo číst? Je úžasné, když si člověk tyhle drobnosti připomene. Protože z maličkostí se skládá celý svět a díky tomu, že se mnoho lidí nebálo dát všanc, si jich můžeme užívat plnými doušky. Buďme proto vděční těm, kteří za nás a naši nynější svobodu bojovali, vítězili, ale i prohrávali v rozličných bitvách. A věnujme jim čas od času alespoň tichou vzpomínku.
