Nádherný placatý svět

Police plné knih. Ano, skutečně police, protože do jedné už se nevejdou. Právě ve chvíli, kdy člověk přemýšlí, kam budou knížky přibývat, zjistí, že přišel o starost. Už vyjde jen jedna.

 Několik desítek příběhů bezpočet hrdinů, hory napětí a dobrodružství. A především nekonečný proud dokonalého britského humoru, u nás skvostně překladatelem převedeného na humor velmi český, ale stejně dobrý. To vše nám věnoval sympatický kouzelník slova, jenž minulý týden navždy přepadl přes Okraj.

Terry Pratchett vložil do svých knih humor, ale také velkou moudrost. Učil své čtenáře víře v sama sebe, víře v přátelství, dobrý úmysl i spravedlnost. Ale také jim, vlastně nám, přinesl celou řadu velmi praktických pouček. Věděli jste třeba, že bonbon, který vám v bonboniéře nechutnal, se vůbec nepočítá jako snědený? Nebo, že jídlo, které sníte za chůze nemá žádné kalorie? To dá přeci rozum, když ho během konzumace okamžitě vychodíte.

Stvořil svět, v němž se najde místo pro každého, všichni jsou užiteční. Svět, jenž nese na zádech Želva. Stvořil Plochu, na níž se můžete mezi stránkami knih bezstarostně ztratit. S Mrakoplašem jsme cestovali po celé Ploše, trnuli, odkud zase spadne nebo jakou lumpárnu provede jeho věrné Zavazadlo. Také jsme s ním procvičovali cizí řeči. Nebo si myslíte, že bez cvičení byste tak dokonale rozuměli oranžovému Knihovníkovi? S milovanou Bábi Zlopočasnou a jejími kolegyněmi jsme zachraňovali kdekoho od kdečeho. Lépe to snad zvládal už jen Barbar Cohen a jeho parta přestárlých hrdinů. Oblíbenců je mnoho, bez mučení však přiznávám, že když v příběhu chyběl vysoký hubený Sekáč, cítila jsem se ochuzena.

Vybrat si tu nejoblíbenější knížku by byla vpravdě volba Sophiina. Každý z jedinečných příběhů jsem brala do ruky s úctou a nadšením, hltavě četla, a pak byla zklamána, že už je konec. Knihovník by měl ze mě radost.

Pokud jste dočetli až sem, a vůbec nevíte, o čem je řeč, máte obrovské štěstí. Čeká vás totiž mnoho hodin prosmátých nad dokonalými příběhy, které snad ani časem neztratí na svém půvabu. Snad neměl pravdu Smrť, když prohlásil, že „ČAS JAKO VŠENIČÍCÍ PROUD ODNÁŠÍ VŠE,“ a humor Terryho Pratchetta tu s námi zůstane. Jsem si jista, že ty plné police jsou vzácnější než trpasličí zlato a toužím říci jen jedno velké DĚKUJI.