Smolaři z Vlaštovčího kopce

Příběh lidí, kterým se smůla lepí na paty, doslova i obrazně, ale přesto se nevzdávají a bojují s osudem. Nechte se pozvat mezi neoblomné smolaře v románu Vlaštovčí kopec.

Americký jih, 30. léta minulého století. Spojenými státy se prohání hospodářská krize, mnoho lidí přišlo o práci a živobytí, a mají tak sotva co do úst. Právě na jihu, v Georgii, ale existují místa, kde se dají vydělat peníze a přežít. Tím místem jsou pracovní tábory na sběr a zpracování pryskyřice, terpentýnové farmy. Dělníci sem přijíždějí, aby v nuzných a velmi drsných podmínkách, izolováni v hlubokých lesích, dobývali smolu z drahocenných borovic vlasatek, vejmutovek a dalších druhů. Práce za minimální mzdu, pod neustálou pohrůžkou smrtícími tresty a zcela v područí zlých a lakomých majitelů, je často jedinou nadějí pro místní dělníky.

Hlavní hrdinové románu Vlaštovčí kopec se setkávají právě v podobném smolařském táboře. Del, Rae Lynn a Cornelie přišli s nadějí na lepší zítřky, ale velmi záhy o ni přicházejí. Leč, naděje umírá poslední a hlavním úkolem se stává přežít nelidské podmínky a vyvázat se včas, než bude na všechno pozdě. Zda, a jak, se jim to podaří, to již prozradí příběh.

Úspěšná autorka Donna Everhartová si pro svůj nový román vybrala lákavé a pro světové čtenáře málo známé období amerických dějin. Ve vyprávění příjemně mísí popisy přírody a namáhavé každodenní dřiny smolařů s osobními vztahy, protože život bují i ne úplně příjemných místech. Nebojí se ani tíživých témat rasismu a vykořisťování. Ve Vlaštovčím kopci tak vytvořila živoucí a příjemný koktejl, který zaujme nejednoho čtenáře. Díky střídání vyprávění z pohledu jednotlivých hrdinů budete otáčet na další a další kapitoly, abyste konečně zjistili, jestli se nejen ústřední trojice dokáže dostat ze závazku, který se na začátku nezdál tak složitý. Vždyť, i když je terpentýnová farma pracovním táborem, nemůže být přece tak snadné odejít…

Ráda bych na tomto místě také vyzdvihla Inu Leckie, překladatelku románu, která dokázala s citem a přehledem rozdělit styl mluvy jednotlivých vrstev obyvatelstva, a tím krásně dotvořit již tak skvělý obraz doby a tamní různorodé (v mnohém rozdělené) společnosti.

Vlaštovčí kopec není šokující dílo, ale velmi dobře napsaný, čtivý román, který uspokojí mlsné jazýčky náročnějších čtenářů, ale i těch, kteří u čtení jednoduše jen odpočívají.